Není tomu tak dávno, co mě nadchnul sugestivní klip „Girls And Boys“ od britských THE SUBWAYS. Stál jsem před televizí a říkal jsem si: „co to sakra je?“ Punk? Hardcore s ženským vokálem? Zajímavé. Při nejbližší příležitosti jsem z domovské stránky kapely zjistil, že se jedná o pilotní singl z připravovaného a již druhého alba „All Or Nothing“.

Na tomto zmiňovaný tvrdší kousek břinčí hned na prvním místě, ale zbytek skladeb je trochu někde jinde. Nečekejte žádný hardcore ani punk. Jedná se převážně o jednoduché, melodické písničky, říznuté punkem, které jsou trochu britpop, trochu rock’n‘roll, občas WHITE STRIPES a vše okořeněné střídáním mužského a ženského zpěvu.

Samozřejmě to tu již bylo mnohokrát, ale pozor! THE SUBWAYS mohou totiž klidně všem napomádovaným anglickým kytarovkám ukázat vztyčený prostředník, neboť jim to zkrátka a jednoduše šlape. Nepotřebují složité aranžmá, ani technické studiové kouzlení. Stačí jim zapnout aparaturu a hurá na věc. THE SUBWAYS jsou mladí a neklidní, energie mají na rozdávání a chtějí svoje poselství křičet do celého světa. Třeba v takové „Lostboy“, anebo „Move To Newlyn“ jim k tomu stačí jen španělka, jednoduché bicí a je to tam. Dokážou ale i řádně zařvat a drtit zboosterovanou kytaru jako v NIRVANOU načichlé „Obsession“. Vůbec inspirace grunge legendou je v jejich hudbě slyšet více než často. To, co ale dělá THE SUBWAYS lepší než je konkurence jsou výborné zpěvy. Ať zpívá kytarista Billy Lunn nebo basistka Charlotte Cooper, je z jejich hlasu slyšet nadšení a zápal pro věc a to se studiovými triky nasimulovat nedá.

Většina desky je odehraná ve svižném tempu. Zvolnění přichází překvapivě až skoro na závěr ve smutné „Strawberry Blonde“, což je jedna z nejsilnějších věcí na albu a dokazuje, že kapela umí zahrát i na smutnou notu. THE SUBWAYS jsou prostě přesvědčiví a já jim tu upřímnost věřím. Odpouštím jim, že mne singlem uvedli trochu v omyl a užívám si rozjuchané hitovky „Turnaround“, nebo titulní „All Or Nothing“, které by probudily i mrtvého.